Někteří se už na akci pravidelně vracejí, setkávají se tam společně k následnému posezení u kávy a čaje, aby si pověděli, co se po roce změnilo v jejich životě. Někteří pomáhají s organizací, za to jim patří velký dík. Někteří se potichu přidávají s novou čerstvě palčivou bolestí...
Snad ale je přes těžkou a přesto slavnostní atmosféru plnou lásky i pro ně možné pocítit malé světélko naděje, které se rovněž rozžíhá s každou zapálenou svíčkou, s každou podanou rukou, spojením velkého kruhu v modlitbě na závěr na rajském dvoře kláštera nebo i douškem teplého čaje z hrnečku podaného u stolu v přilehlé knihovně.
Jen tak krátce ze stručného, ale cenného mailu:
Vážení, z celého srdce děkuji. Již čtvrtým rokem bude u našeho Štědrovečerního stolu prázdné místo... Díky nádherné akci, i když pro mne stále "deštivé", cítím naději.... S úctou JM
Nebojme se být spolu i v bolesti, společně se nám podaří před ní a vlastně i dalším životem nebýt neustále na útěku.
V příloze najdete pamětní list prosincového setkání.