Vikariátní pouť u Salesiánů Dona Boska

V sobotu 31. srpna jsme v obou českobudějovických vikariátech prožili společnou vikariátní pouť. Tentokrát nás hostili Salesiáni Dona Boska ve Čtyřech Dvorech.

Pouť jsme zahájili mší sv. v 10.00. Hlavním celebrantem byl P. Zdeněk Mareš, vikář pro Č. Budějovice město. Salesiánský kněz Josef Mendel nám při kázání pěkně a živě řekl, že Jan Bosko byl knězem, který vedl lidi k Bohu a na základě snu vyslal bratry salesiány na misie do Argentiny. Jako pomůcku si vzal biret a děti došly k tomu, že ho mohou nosit kněží a v době Dona Boska ho kněží hodně nosili a nosil ho také on. Pak si P. Mendel do ruky deštník, který nám poskytuje ochranu před deštěm (nebo před sluncem). V Evangeliu jsme slyšeli o Svaté rodině – každá rodina funguje ochranitelsky pro své členy, maminka, tatínek, děti se v rodině cítí bezpečně a díky ní můžou lépe žít. Rodina nám poskytuje ochranu ve světě podobně jako deštník v dešti. Také jsme si vyprošovali ochranu pro děti, učitele, rodiče ve školním roce a pro celé rodiny.

Po mši svaté se děti na zahradě a před kostelem na pěti stanovištích seznamovaly s některými příběhy ze života Jan Boska.  Na 1. stanovišti poznaly sen, který se Janovi zdál v devíti letech. Ve snu se zdivočelí chlapci stali divokými zvířaty, která láska Panny Marie a Ježíše proměnila v krotké beránky. Panna Maria vyzvala Jana, aby to samé činil s chlapci kolem sebe. Jako dítě tomu ještě nerozuměl, ale na sen nikdy nezapomněl a později se stal vychovatelem chlapců a založil řád salesiánů. Děti na namalovaném plakátu přeměňovaly zvířata (medvěda, vlka, psa a pumu) v beránky. Na dalším stanovišti děti mohly potkat Jana o něco staršího, který zval malé i velké diváky na představení, při čemž se s nimi pomodlil a přeříkal kázání ze mše sv., které v ten den obvykle slyšel v kostele – toto vyžadoval od účastníků jako vstupné. Všechny diváky nadchl svými kouzelnickými, žonglérskými či provazochodeckými kousky. Děti si něco málo vyzkoušely – od stromu ke stromu žonglovaly míčky, lezly po lanech a po lavičce. Na třetím stanovišti jsme se setkali s Janem jako studentem, který při obraně slabšího a posmívaného spolužáka využil svou sílu k tomu, že vzal nějakého chlapce stojícího vedle do rukou a mával s ním jako s kuželkou, až se mu ostatní spolužáci museli vyhýbat. Děti samozřejmě neházely druhými dětmi, ale těžkými pétanquovými koulemi shazovaly flašky vody. Dále si děti procvičovaly paměť, aby si připomněly výbornou Janovu paměť.  Když se jednou vracel z misijního kázání, zeptal se ho kněz don Calosso, jestli si z kázání vůbec něco pamatuje. Jan mu vše odříkal doslova, kněz zůstal ohromen a rozhodl se, že mu zaplatí vzdělání. A při posledním zastavení v životě Jana Boska si děti vyzkoušely svou mrštnost s připomínkou na jednu událost, kdy Jan coby student závodil s vyhlášeným artistou v běhu, v lezení na strom, v žonglování a ve skoku.

Po tomto programu jsme se všichni přemístili dovnitř do sálu, kde nám Olga Švecová povídala o svém misijním roce v Jihoafrické republice, kde byla vyslána jako salesiánská dobrovolnice. Tam sice byla už skoro před osmi lety, ale vykládala o tom tak živě, jako by se vrátila před nedávnem.

Na závěr jsme od vikáře pro Č. Budějovice venkov P. Stolaříka dostali požehnání a rozjeli se domů. Děti dostaly jako dáreček linecké srdíčko a sešit. Obojího bylo mnohem víc než dětí. I přes menší počet účastníků se nám vše vydařilo, hlavně díky obětavé spolupráci salesiánských kněží. A také tak trochu díky hřejivému sluníčku.  Velké poděkování také jistě patří Bohu za vedení a ochranu.

Prohlédněte si fotografie z pouti ve fotogalerii se stejným názvem jako je tento článek.