Diecézní centrum pro rodinu

Františkův Beránek Boží

Dostali jsme příběh těsně předvelikončních dnů od maminky dvou synů. Jako každá máma v této době víc než vytížená, ustaraná. A děti vnímavé, překvapí, nastupují do akce, vyrovnávají se s přítomností po svém. A rozhodně dobře. Můžeme se od nich mnohému učit. Čtěte dále a zkuste zauvažovat: Co bychom mohli okoukat právě od té vaší rodiny?

Tak jsem byla dnes cca 40 min. ráno v práci. Dorazím domů a František je zalezlý v posteli a čte si. Poněkud ponurá atmosféra. Tak se ptám: "Co se stalo?"
Kájík: „Brácha pekl“.
Kouknu do kuchyně a tam je nalitá forma beránka. Oproti jiným pečením nejeví kuchyně zásadní známky poškození, celkem uklizeno.
Nicméně – domluva je, že pečeme spolu, takže se zlobím …
„Františku, ta forma se musí přeci vysypat!!!“
„Ale já jí vysypal ….“ Kouknu – aha, vysypaná opravdu je.
„A podle čeho jsi to pekl?“
„Podle receptu.“
„Tak mi ho ukaž!“
Chvíli listuje v kuchařce, pak zamíří ke koši na papír ….
„Ty jsi ten recept vyhodil?!“
Recept nenalezen, pokračuji v křížovém výslechu:
„A co jsi tam všechno dal?“
„No – mouku (hrubou), mouku hladkou, mléko, cukr, kakao, čokoládu, med – bude dvoubarevný 😊“
„A dal jsi tam vejce, nebo prášek do pečiva?!!!“
„Ne, ten jsem nenašel….“
„Tak to nebude k jídlu, to Ti nevyskočí!“
Chvilka ticha.
„Ale já ho nechci na jídlo, já ho chci na ozdobu…..“
Pohotový tedy je 😊
Celkem se mu povedl, ty černý uši jsem udělala já svým pečením v troubě ….

S dětmi Františkova ražení se nenudíte, je to jak na horské dráze …..

Máte nějaké dotazy? Kontaktujte nás.