Diecézní centrum pro rodinu

Velikonoce ve zpěvu

Kdo slouží v církvi, bývá o velkých svátcích velice vytížen. Nejinak tomu bylo v rodině, která poslala zprávu o Velikonocích ve stavu nouze, které tentokrát byly neuvěřitelně silným zdrojem občerstvení, spočinutí a blízkosti Boží...

Naše Velikonoční triduum ve stavu nouze bylo opravdu mimořádné. Jsme rodina, která je totiž už celých 30 let ve službě církvi, místní farnosti. Manžel je sólovým zpěvákem při každé mši, zvláště pak slavnostní, dcera zpívá ve sboru, jako katechetka se věnuji dětem ve farnosti, aby mohly i ony dobře prožít Velikonoce.

Chodíme s dětmi z farnosti pravidelně na Velký pátek na křížovou cestu upravenou speciálně pro ně, připravuji i další aktivity. Naši farnost máme opravdu velice rádi a také pro ni rádi toto vše děláme. Vlastně se jde z jednoho do druhého s nasazením všech sil.

Tento rok v době zavření kostelů pro veřejnost to ale nešlo. Poprvé v životě jsme měli Velikonoce bez sólového vystoupení manžela v kostele, nespěchali jsme na žádnou bohoslužbu či akci, kde na nás čekali další. Nemuseli jsme nic. Zažili jsme tak originální jedinečné Velikonoce.

A jaké byly? U nás doma se to prostě nemohlo obejít bez zpěvu. Známe zpěvy z liturgie všichni doma vlastně zpaměti, do textů ani not se není třeba dívat.  Půjčili si na Velikonoce od příbuzných chalupu na venkově mezi kopci a lesy. Nepřepínali jsme kanály na televizi, abychom hledali přenosy mší. Jen na Velký pátek jsme spoluprožili silnou křížovou cestu s papežem Františkem přenášenou z Říma, kterou z jeho podnětu připravila vězeňská duchovní služba z nápravného zařízení „Due Palazzi“ v Padově. Společně jsme odzpívali pašije, zpívali tak Pánu Bohu a sobě. Místo přijímaní o Velikonocích jsme prožili modlitbu duchovního přijímání podle kancionálu.

Jeden z nejsilnějších momentů se odehrál na dvorku půjčené chalupy, kde manžel do tmy noci zpíval Exultet jako každý rok, jeho zpěv zněl krajinou lesů a kopců a světlo svíce sílilo s přibývající tmou, do níž se šířila chvála světla, stvoření, Vykupitele i šťastné viny. Závěrečné aleluja naší domácí bohoslužby nám bude znít po celou dobu velikonoční.
Možná to byla pro mě osobně záchrana z přepracování k vydechnutí a spočinutí, a docela prakticky takék zastavení, a nejen k uspořádání si všech výukových a pracovních materiálů pro farnost, ale i probuzení pramenů nové radosti a vděčnosti v mém nitru.

Máte nějaké dotazy? Kontaktujte nás.